na úvodní stranu přeskočit menu
 

Aleph

nezařazené

Snílci nesmějí být omezováni

Paulo Coelho jde v Alefu až na dřeň sebe sama. Vychází z okamžiku krize, kdy pociťuje, že se již nedokáže pohnout vpřed a tak podstoupí cestu transsibiřskou magistrálou, aby znovuobjevil bohatství svého vlastního království, nejen toho autorského, jakožto spisovatel, ale i svého osobního, jako člověk. Obě jsou spolu provázána, jako je vlak spojen se svými kolejemi.

Brazilský autor, jehož knihy podněcují naši schopnost snít a naše přání hledat, má milióny věrných obdivovatelů po celém světě. Jeho dílo již vyšlo v 73 jazycích a více než 170 zemích a od doby, kdy do povědomí všech vstoupil Alchymista a jeho slavné rčení: „Když něco chceš, celý Vesmír se spojí, abys toho dosáhl.” Počet jeho příznivců neustále roste.

V Alephu se Coelho vydává na setkání se životem a vším co do něj patří, s obyčejnými každodenními i neobyčejnými nadsmyslovými zážitky. Duchovní a emocionální cesta, bez pochyb podnětná, která čtenáře přinutí přemýšlet o víře, lásce a lidském plynutí, v neustálém vztahu materiálního a duchovního světa. V tomto smyslu se Aleph, matematický pojem popisující číslo, které obsahuje všechna čísla, zde přeměňuje ve všechny knihy Coelhova vesmíru.

Tajemná dívka s houslemi

Existují dva velké důvody: cesta a žena. Cesta, vykreslená perem od jedné strany země ke druhé a napříč vnitrozemím, během které se zcela vynoří i nitro cestovatelovi duše. A Hilal, mladá nadaná houslistka, která svou hudbou a charakterem ovlivní vývoj celého příběhu.

Aleph je kniha, jež se čte jedním dechem, ve které si každý čtenář najde něco, proč se k ní bude chtít opět vrátit. Je psána tím nejčistším coelhovským stylem a hned, jak ji dočtete, budete cítit nutkání přečíst si ji znovu. Existují rituály, kouzla, magie, jdoucí napříč vírami, které se s žádnou neztotožňují a mohou je pojmout všechna. Z celého díla je patrná značná autobiografie. Především láska a hledání, ale i pokušení, oběti, věrnost, a vše, čemu není snadné se postavit.

Tak jako kniha sama, tak i její název je obtížný definovat. Alef je místo, kde se vše odehrává na stejném místě v jednom čase; číslo, které zahrnuje všechna čísla; první písmeno hebrejské, arabské a aramejské abecedy... Především je to ale něco, co každý z nás může a měl by zažít a Coelho nám nabídne, abychom s ním podnikli cestu, kde se s tím vším můžeme setkat.

Když zavládne nespokojenost

Posledním stavem je nespokojenost: když se v nás zabydlí a nechce odejít. Chceme-li však žít, musíme všechno změnit a vydat se vpřed. Avšak s vědomím, že radikální změna v našem životě vždy skončí tak, jako začala: ztrátou.

„Mladí vyjdou ze školy a nemůžou najít práci. Dospělí se dožijí důchodu, aniž by měli na cokoliv peníze. Dospělí nemají čas snít; od osmi od rána do pěti odpoledne stráví den snahou o zabezpečení své rodiny, aby mohli dětem zaplatit školu, tváří v tvář tomu, co nazýváme “tvrdou realitou”. Svět nikdy nebyl tak rozdělený jako nyní: náboženskými válkami, genocidami, chybějícím respektem a úctou k této planetě, ekonomickými krizemi, depresemi, chudobou. Všichni chceme okamžité odpovědi jak vyřešit alespoň některé problémy světa, nebo ty našeho života. Čím víc ale postupujeme vpřed, tím černější se všechno zdá.“

Transsibiřská magistrála a vlak života

Můžeme říci, že Aleph je veselou knihou. Postaví nás na nohy a pozve nejen na dobrodružnou jízdu transsibiřskou magistrálou, ale i na další, mnohem víc vzrušující cestu, kde vlak je symbolem života a spojuje minulost, přítomnost a budoucnost skrze vyprávění o lásce v různých časech. Odkazuje nás do minulosti a zavádí až k příběhu zapadnutému v časech Inkvizice, který je díky kouzlu autora převeden zpět do přítomnosti a očištěn od své temné minulosti. Protože jenom tímto způsobem, můžeme vnímat budoucnost s nadějí.

Cestování, akt odvahy

Cestování je dnes jednou z tužeb, které nás spojují. Pro mnohé je téměř nezbytností. Coelho sám uvádí, že významných ponaučení, které získal, se mu dostalo právě při jeho cestách. „Cestování nikdy není otázkou peněz, ale odvahy. Náš život od narození až po smrt je neustálá cesta. Krajiny se různí, lidé se mění, potřeby se přetvářejí, ale vlak jede stále vpřed. Život je ten vlak, ne stanice.”

Copacabana, Saint Martín, Ginebra, Santiago... Rio, místa jeho života...

Alef, tak jako jeho jiné knihy, nám rovněž zobrazuje drobné střípky ze života brazilského spisovatele. Líbí se nám sledovat jeho putování světem, dovídat se, že i on se někdy potřebuje vrátit do své země, domů, odkud se mu skýtá ten nejkrásnější pohled - na pláž Copacabanu. „Nastoupím na zpáteční let do Ria de Janeira, na ulicích mohu slyšet svůj mateřský jazyk, kdykoliv si dát šťávu z acai a rozjímat v okně, aniž by mě kdy unavil ten nejkrásnější výhled na světě: na pláž Copacabanu.”

Vypráví také o svém domě na jihu Francie, mlýnu Saint Martin, blízko Tarbes, krásném stavení obklopeném rozlehlou zahradou, tak jako v Brazílii zaplněnou uměleckými díly jeho manželky Christiny Oiticiky, které vzdává čest v Alefu a s níž sdílí nádherný dům naproti Coelhovu Institu v Riu.

Spojení se čtenáři

Kontakt se čtenáři je jeden z důvodů, který v Alephu motivuje autora-protagonistu k podniknutí cesty. I v této knize se v celém vyprávění promítají určité souvislosti. Tak jako neúnavný cestovatel na každé zastávce transsibiřské magistrály podepisuje své knihy a hodiny si povídá se svými čtenáři, i jeho alter ego Coelho se pravidelně stará o svůj blog, kde po celý rok sdílí své zkušenosti a myšlenky se čtenáři. Během uvádění této knihy na trh autor vyhlásil konkurz o nejzajímavější video. U jeho zapálených a kreativních fanoušků to vyvolalo velkou odezvu. Coelhovy knížky jsou vskutku inspirujícími a důkazem toho je i lavinový ohlas, kterou tento konkurz vyvolal a milióny následovníků, kteří zaplňují jeho facebookový profil slovy chvály a obdivu.

www.paulocoelhoblog.com

Příběh o čínském bambusu

Tak jako u ruské matrjošky je jedním z charakteristických autorových rysů, kterým nás v Alefu překvapuje, jeho schopnost zahrnout jeden příběh do druhého. Někdy, jakoby náhodou, zmíní nepatrné detaily, které nás zaujmou a během okamžiku, ve chvíli, kdy bychom to nejméně čekali, se před námi rozrostou, jako v příběhu o čínském bambusu:

“Poté co se zasadí semínko, přibližně dalších pět let není nic vidět, krom drobného výhonku. Veškerý růst se odehrává pod zemí; kde se vytváří komplexní struktura kořenů, které se vertikálně a horizontálně rozšiřují půdou. Najednou, na konci pátého roku, čínský bambus velmi rychle vyroste až do výšky 25 metrů.“

20.09.2011

přejít na začátek článku
přejít na menu