Ukázky z knih
Brida
Léto a podzim
„Chci se učit magii,“ řekla dívka.
Mág se na ni podíval. Vybledlé džíny, tričko, vyzývavý pohled, jaký plaší lidé upírají většinou v nevhodnou chvíli. – Jsem asi dvakrát tak starý jako ona, – pomyslel si. Přesto si však byl jist, že má před sebou svou Druhou část.
„Jmenuji se Brida,“ pokračovala. „Promiňte, že jsem se nepředstavila. Na tuhle chvíli jsem dlouho čekala a jsem nervóznější, než jsem si myslela.“
Jako řeka, jež plyne
Jeden den ve mlýně
Můj život je v současné době symfonií složenou ze tří různých vět: "hodně lidí", "několik lidí" a "skoro nikdo". Každá věta zabere přibližně čtyři měsíce z roku, často se v témže měsíci střídá s druhými dvěma, ale nesplývá s nimi.
Rukověť bojovníka světla
Prolog
„U písčitého pobřeží na východ od vesnice je ostrov, na němž stojí obrovský chrám plný zvonů,“ řekla žena.
Chlapce udivil její zvláštní oděv a vlasy zakryté závojem. Ještě nikdy ji nepotkal.
„Už jsi ten chrám viděl?“ zeptala se. „Zajdi si tam a pak mi povíš, co o něm soudíš.“
Vítěz je sám
7.22 RÁNO
Probudí se v 7.22 ráno. Mnohem dřív, nežli vyžaduje jeho tělo, ale ještě neměl kdy přizpůsobit se časovému rozdílu mezi Paříží a Moskvou – kdyby byl ve své kanceláři, už by byl absolvoval alespoň dvě tři porady s podřízenými a připravoval se na oběd s novým zákazníkem.
Záhir
Jsem svobodný člověk
Ona, Esther, válečná zpravodajka, která se právě vrátila z Iráku, protože každým okamžikem tam má dojít k invazi, třicetiletá, vdaná, bezdětná. On, neidentifikovaný muž mezi třiadvaceti až pětadvaceti lety, snědý, mongolských rysů. Oba byli naposled viděni v jedné kavárně v ulici Faubourg Saint-Honoré.