na úvodní stranu přeskočit menu
 

Ukázky z knih

Alef

MĚSTO

Nařídím si hodinky, na téhle cestě naposled: je pět ráno 30. května 2006. Vzhledem k sedmihodinovému časovému posunu lidé v Moskvě dne 29. května ještě jedí večeři.
Všichni ve vagonu se probudili brzy nebo nemohli spát. Ne kvůli houpání vlaku, na něž jsme si už zvykli, ale protože za chvíli dorazíme do konečné stanice, Vladivostoku. Tyhle dva dny jsme ve vagonu strávili z větší části kolem stolu, který se během té věčnosti stal středem našeho vesmíru. Jedli jsme, vyprávěli si různé historky a já jsem líčil svoji koupel v Bajkalu, i když posluchače víc zajímalo setkání s šamanem.


Brida

Léto a podzim

„Chci se učit magii,“ řekla dívka.
Mág se na ni podíval. Vybledlé džíny, tričko, vyzývavý pohled, jaký plaší lidé upírají většinou v nevhodnou chvíli. – Jsem asi dvakrát tak starý jako ona, – pomyslel si. Přesto si však byl jist, že má před sebou svou Druhou část.
„Jmenuji se Brida,“ pokračovala. „Promiňte, že jsem se nepředstavila. Na tuhle chvíli jsem dlouho čekala a jsem nervóznější, než jsem si myslela.“


Jako řeka, jež plyne

Jeden den ve mlýně

Můj život je v současné době symfonií složenou ze tří různých vět: "hodně lidí", "několik lidí" a "skoro nikdo". Každá věta zabere přibližně čtyři měsíce z roku, často se v témže měsíci střídá s druhými dvěma, ale nesplývá s nimi.


Rukopis nalezený v Akkonu

neurčeno

Venku už vidíme obléhací věže, postavené ze dřeva lodí rozebraných právě za tímto účelem. Z pohybů nepřátelského vojska usuzujeme, že nazítří ráno zaútočí a ve jménu papeže, „osvobození“ města a „Boží vůle“ bude prolévat krev. Dnes večer na témž nádvoří, kde před tisícem let římský prokurátor Pilát Pontský vydal davu Ježíše, aby byl ukřižován, se skupina mužů i žen nejrůznějšího věku sešla s Řekem, kterého tady všichni známe jako Kopta.


Rukověť bojovníka světla

Prolog

„U písčitého pobřeží na východ od vesnice je ostrov, na němž stojí obrovský chrám plný zvonů,“ řekla žena.
Chlapce udivil její zvláštní oděv a vlasy zakryté závojem. Ještě nikdy ji nepotkal.
„Už jsi ten chrám viděl?“ zeptala se. „Zajdi si tam a pak mi povíš, co o něm soudíš.“


přejít na začátek článku
přejít na menu